Jídlo a pití
Thajská kuchyně je často ostrá, mísí se v ní slané a sladké chutě, ale vždy je lehká a dobře stravitelná. Na ulicích se na každém rohu kouří z pánví, něco se vaří a smaží. Thajci nejedí doma a buď se najedí v hospůdkách, u pojízdných kuchyní, nebo si kupují hotová jídla od pouličních prodavačů a nosí si je domů.
Jídelníček je plný grilovaných sépií a dalších mořských plodů, kuřecího masa, zeleniny a ovoce. Pouliční kuchyně představují motorky, na nichž je namontován pult s pánví. Tyto kuchyně parkují na okrajích silnic snad všude, na chodníku stojí pár židliček a stolků, kde můžete posedět a ochutnávat thajské speciality.
Nejčastěji to bývají nudlové polévky z kuřete nebo kachny, smažená rýže s kraby, omeleta s malými mušlemi, nebo palačinka s kousky ananasu. Maso se jí jen střídmě. Zelenina se dusí jen krátce, takže je křupavá a zachovává si vitamíny. Velké množství rozmanitého koření a bylinek dodává pokrmům zvláštní chuť. Například koriandr a listy citroníku, zázvor a bazalka, tamarinda a máta, kari a pasta z krevet, česnek a čili. Mnohé podniky jsou otevřeny dlouho do noci a pojízdné kuchyně na ulicích čekají na hosty ve velkých městech a v turistických střediscích dokonce celou noc.
Thajské pokrmy se podávají rozkrájené tak, aby si je konzument mohl vkládat rovnou do úst. Při jídle tak potřebujete jen lžíci a vidličku, přičemž lžíce se drží v pravé ruce. Jen nudlové pokrmy a také polévky se servírují s tyčinkami, které Thajci převzali od Číňanů.
Typické thajské menu pro větší společnost sestává z pokrmů až pěti různých chutí: trpké, sladké, kyselé, slané a ostré. K tomu patří velký hrnec vařené rýže. Každý se obsluhuje sám, přičemž nezáleží v jakém sledu si pokrmy nabírá a jí.
Nabídka čerstvě vylisovaných ovocných šťáv se většinou omezuje na pomeranče. Pitnou vodu v lahvích a minerálky lze dostat všude. Nejoblíbenějším domácím pivem je Chang, ovšem vyrábějí se zde značky jako Kloster, Tiger nebo Singha. Neoficiálním thajským národním nápojem je mekhong, který se destiluje z rýže a je označován za „whiski“, ikdyž se ve skutečnosti podobá spíše rumu.
Nejčastěji to bývají nudlové polévky z kuřete nebo kachny, smažená rýže s kraby, omeleta s malými mušlemi, nebo palačinka s kousky ananasu. Maso se jí jen střídmě. Zelenina se dusí jen krátce, takže je křupavá a zachovává si vitamíny. Velké množství rozmanitého koření a bylinek dodává pokrmům zvláštní chuť. Například koriandr a listy citroníku, zázvor a bazalka, tamarinda a máta, kari a pasta z krevet, česnek a čili. Mnohé podniky jsou otevřeny dlouho do noci a pojízdné kuchyně na ulicích čekají na hosty ve velkých městech a v turistických střediscích dokonce celou noc.
Thajské pokrmy se podávají rozkrájené tak, aby si je konzument mohl vkládat rovnou do úst. Při jídle tak potřebujete jen lžíci a vidličku, přičemž lžíce se drží v pravé ruce. Jen nudlové pokrmy a také polévky se servírují s tyčinkami, které Thajci převzali od Číňanů.
Typické thajské menu pro větší společnost sestává z pokrmů až pěti různých chutí: trpké, sladké, kyselé, slané a ostré. K tomu patří velký hrnec vařené rýže. Každý se obsluhuje sám, přičemž nezáleží v jakém sledu si pokrmy nabírá a jí.
Nabídka čerstvě vylisovaných ovocných šťáv se většinou omezuje na pomeranče. Pitnou vodu v lahvích a minerálky lze dostat všude. Nejoblíbenějším domácím pivem je Chang, ovšem vyrábějí se zde značky jako Kloster, Tiger nebo Singha. Neoficiálním thajským národním nápojem je mekhong, který se destiluje z rýže a je označován za „whiski“, ikdyž se ve skutečnosti podobá spíše rumu.
Flickr (Thai Jasmine)