Centrální Thajsko
Vody řeky Chao Phraya a jejích přítoků činí z roviny prostírající se severně od Bangkoku nejdůležitější rýžovou komoru Thajska. Až k obzoru se zde táhnou pole, na nichž raší zelená mladá rýže.
Ve městě Sukhothai, kde ze zeměpisného hlediska začíná sever, se roku 1238 založením prvního hlavního města zrodil národ.
Když v Historickém parku časně ráno uvidíte, jak vycházející slunce vrhá první paprsky na sochy Buddhy, začnete tušit, proč bylo město Sukhothai kdysi poeticky nazýváno „ranním rozbřeskem štěstí“.
Dnes už je dávný a slavný Sukhothai bohužel pouze rozlehlou zříceninou. Také druhé královské město Ayutthaya muselo zažít pravdivost buddhovy poučky „Na této zemi není nic trvalé“. V jeho případě to bylo díky bojechtivým barmáncům, kteří město vyplenili. Rozlehlost tohoto města napomohla tomu, že nebylo zničeno a pobořeno vše, a tak se do zřícenin postupně opět vrátil život. Dnes se historická Ayutthaya nachází přímo v centru rušného hlavního města provincie.
Od Bangkoku směrem na západ se dostanete asi po hodině jízdy do provincie Kanchanaburi. Cesta vede nejprve kolem plantáží cukrové třtiny a manioku, pak se v krajině ležící ladem před vámi objeví pahorky a hory porostlé džunglí. Poblíž hranic s Myanmarem (dříve Barma) je krajina drsná a divoká a jen spoře osídlená.
Protéká tudy proslulá řeka Kwai. Světoznámý most a „železnice smrti“ zde připomínají krutosti 2. světové války. Japonci se tehdy rozhodli vybudovat železnici, která by spojila thajské pobřeží s Barmským hlavním městem. Na stavbu v nelidských podmínkách nahnali zajatce americké i jiné národnosti a tisíce Barmánců.
V důsledku vražedného vedra, krutého zacházení a úmorné dřiny zahynulo při této náročné stavbě přes šest tisíc zajatců. Dnes si můžete tuto dobu připomenout u památnků a muzeu v Národním parku a po mostě přes řeku Kwai se projet výletním vláčkem. V hlavním městě provincie Kanchanaburi, které nese stejný název, můžete zažít atrakci v podobě tržnice na kolejích, nebo ranního vodního trhu, kdy se do přístavu na řece sjíždějí ženy na loďkách obtěžkaných zeleninou, ovocem a přímo na loďkách připravují thajské speciality.
Když v Historickém parku časně ráno uvidíte, jak vycházející slunce vrhá první paprsky na sochy Buddhy, začnete tušit, proč bylo město Sukhothai kdysi poeticky nazýváno „ranním rozbřeskem štěstí“.
Dnes už je dávný a slavný Sukhothai bohužel pouze rozlehlou zříceninou. Také druhé královské město Ayutthaya muselo zažít pravdivost buddhovy poučky „Na této zemi není nic trvalé“. V jeho případě to bylo díky bojechtivým barmáncům, kteří město vyplenili. Rozlehlost tohoto města napomohla tomu, že nebylo zničeno a pobořeno vše, a tak se do zřícenin postupně opět vrátil život. Dnes se historická Ayutthaya nachází přímo v centru rušného hlavního města provincie.
Od Bangkoku směrem na západ se dostanete asi po hodině jízdy do provincie Kanchanaburi. Cesta vede nejprve kolem plantáží cukrové třtiny a manioku, pak se v krajině ležící ladem před vámi objeví pahorky a hory porostlé džunglí. Poblíž hranic s Myanmarem (dříve Barma) je krajina drsná a divoká a jen spoře osídlená.
Protéká tudy proslulá řeka Kwai. Světoznámý most a „železnice smrti“ zde připomínají krutosti 2. světové války. Japonci se tehdy rozhodli vybudovat železnici, která by spojila thajské pobřeží s Barmským hlavním městem. Na stavbu v nelidských podmínkách nahnali zajatce americké i jiné národnosti a tisíce Barmánců.
V důsledku vražedného vedra, krutého zacházení a úmorné dřiny zahynulo při této náročné stavbě přes šest tisíc zajatců. Dnes si můžete tuto dobu připomenout u památnků a muzeu v Národním parku a po mostě přes řeku Kwai se projet výletním vláčkem. V hlavním městě provincie Kanchanaburi, které nese stejný název, můžete zažít atrakci v podobě tržnice na kolejích, nebo ranního vodního trhu, kdy se do přístavu na řece sjíždějí ženy na loďkách obtěžkaných zeleninou, ovocem a přímo na loďkách připravují thajské speciality.
Flickr (reibai, Patrik M. Loeff)