Thajská architektura
Klasická thajská architektura je spojena především s buddhismem. Nejtypičtějšími stavbami jsou chrámy, kterých je v Thajsku kolem 40 tisíc. Nejstarší památky pocházejí zhruba ze 7. století, kdy bylo thajské území součástí Khmérské říše.
Khmérská stavební tradice se udržela i po úpadku říše v podobě khmérské stúpy - prangu. Dříve se stavělo hlavně ze dřeva a z cihel, Khmérové používali také pískovce. Z thajských království si vytvořila nejoriginálnější styl Sukhothaj, což bylo první skutečně nezávislé thajské království.
Architektonické řešení odráží i u běžných obydlí duchovní víru. Typické thajské domy jsou k vidění častěji na venkově, ve městech se pak jedná o jejich honosnější a dražší verze. Domy jsou dobře přizpůsobeny tropickému vlhkému podnebí. Mnohdy stojí na kůlech, střechy jsou strmé, což napomáhá rychlému odtékání vody. Hlavním materiálem je tvrdé přírodní dřevo, bambus a také sušené listí, díky němuž není uvnitř takové vedro.
Jiné podnebí panuje na severu Thajska, kde bývá chladněji. Proto jsou zde menší okna, než v jiných částech země. Uvnitř je často propojena kuchyň s obytným prostorem, což umožňuje lepší využití tepla. Typické je vychýlení vnějších stěn od svislé osy směrem ven, čímž se zvyšuje jejich nosnost. Na venkově spočívají domy většinou na kůlech, mají doškovou střechu a otevřenou verandu podél hlavního průčelí. Směrem k jihu země jsou vidět i větší terasy.
Domy stojící na kůlech nebo na bambusových vorech se při záplavách ocitnou nad hladinou. Dopravu obstarávají pouze typické úzké čluny, které jsou v Bangkoku součástí městské hromadné dopravy.
Tradiční obydlí

Domy na vodě
Jsou typické nejen pro Thajsko, ale pro celou oblast jihovýchodní Asie. Důvodem k jejich stavbě jsou sezónní záplavy. Domy tvoří celé ulice se soukromými obydlími i obchody a jsou stavěny podél úzkých vodních kanálů, kterým se říká Khlongy. Najdete je hlavně na okraji Bangkoku, kde řeka Chao Praya vytváří široké delty.