Přitažlivé Thajsko
Turisté míří především k úžasnému moři a na thajské ostrovy. Například na severovýchod země se vydává jen málo turistů a přitom by právě tam mohli poznat její nejpůvodnější tvář. Zdejší rytmus života je bez ohledu na dnešní dobu a její vymoženosti stále určován setbou a sklizní, obdobím sucha a dešťů.
Turistům z Evropy a především z jejích severních částí, nelze ovšem vůbec zazlívat, že se chtějí přesvědčit o pravdivosti sloganů o tropickém ráji. Jih Thajska se jako sloní chobot táhne až k hranicím s Malajsií.
Na polích tam roste ananas, na plantážích ve vyrovnaných řadách gumovníky a kokosové palmy vrhají stíny na bílé pláže lemující průzračně modrý oceán.
Jediným thajským městem, které lze považovat za „světové“, je hlavní město Bangkok. Žije tu přibližně každý sedmý Thajec. Na první pohled vypadá tato metropole s výškovými budovami a přeplněnými ulicemi jako každé jiné moderní velkoměsto. Při podrobnějším seznámení však objevíte, že jsou tu architektonické styly smíšené a zpřeházené jako hračky v krabici. Thajci se bojí jednak duchů, ale snad ještě více jednotvárnosti a nudy.
Ještě za 2. světové války se takřka nad celým thajským královstvím klenula obrovská zelená střecha, neboť 70% území bylo zalesněno. V džungli bylo plno slonů, volně se zde vyskytovali tygři a leopardi, kteří číhali na srnce a divoká prasata. Avšak rychlý nárůst obyvatel si vyžadoval stále více obdělávaných ploch a také dřevařský a papírenský průmysl potřeboval stále více dřeva. To vedlo ke kácení lesů, jejichž místo zaujala rýžová pole a plantáže gumovníků a kokosových palem, ale také záhony zeleniny a ovocné sady.
V současnosti se zelené plochy zmenšily zhruba na 20%, výrazně se ztenčily počty slonů a jiné zvěře, která se vyskytuje v podstatě jen v některých z celkem 99 národních parcích a přírodních rezervacích. Ty naštěstí tvoří přes polovinu zalesněné plochy země.
Na polích tam roste ananas, na plantážích ve vyrovnaných řadách gumovníky a kokosové palmy vrhají stíny na bílé pláže lemující průzračně modrý oceán.
Jediným thajským městem, které lze považovat za „světové“, je hlavní město Bangkok. Žije tu přibližně každý sedmý Thajec. Na první pohled vypadá tato metropole s výškovými budovami a přeplněnými ulicemi jako každé jiné moderní velkoměsto. Při podrobnějším seznámení však objevíte, že jsou tu architektonické styly smíšené a zpřeházené jako hračky v krabici. Thajci se bojí jednak duchů, ale snad ještě více jednotvárnosti a nudy.
Ještě za 2. světové války se takřka nad celým thajským královstvím klenula obrovská zelená střecha, neboť 70% území bylo zalesněno. V džungli bylo plno slonů, volně se zde vyskytovali tygři a leopardi, kteří číhali na srnce a divoká prasata. Avšak rychlý nárůst obyvatel si vyžadoval stále více obdělávaných ploch a také dřevařský a papírenský průmysl potřeboval stále více dřeva. To vedlo ke kácení lesů, jejichž místo zaujala rýžová pole a plantáže gumovníků a kokosových palem, ale také záhony zeleniny a ovocné sady.
V současnosti se zelené plochy zmenšily zhruba na 20%, výrazně se ztenčily počty slonů a jiné zvěře, která se vyskytuje v podstatě jen v některých z celkem 99 národních parcích a přírodních rezervacích. Ty naštěstí tvoří přes polovinu zalesněné plochy země.
Flickr (mi..chael, Simon Marussi)