Sukothai
Tehdejší stavitelé se řídili přesvědčením, že velké znamená působivé. Sukothai, neboli „zvýšené štěstí“, zaznamenalo největší rozkvět od poloviny 13. do konce 14. století, kdy také bylo hlavním městem Siamu. O tomto období se traduje, že bylo zlatým věkem thajské civilizace. Pozůstatky království, dnes známé jako staré město, čili Meuang Gow, jsou jedním z nejnavštěvovanějších starověkých míst v Thajsku.
Dnešní Sukothai je město rozdělené na starou a novou části. V nové části je umístěna většina hotelů a restaurací, hlavní památky lze obdivovat ve staré části. Do města se dostanete letecky z Bangkoku po letu trvajícím 70 minut a letiště je postaveno cca 40 km za městem. Jinou variantou je spojení s městem Chiang Mai, odkud je to autobusem 5,5 hodiny jízdy.
V minulosti vládlo v Sukothaji celkem osm králů až do roku 1365, kdy se město stalo vazalským státem Ayutthaye. Dodnes se zachovaly pouze náboženské stavby díky použitým odolným materiálům. Nejstarší náboženskou stavbou je malá hinduistická svatyně Ta Pha Daeng.
Avšak Sukothai není jen město samo. Je zároveň hlavním městem stejnojmenné provincie. Ta byla nejprve známa jako Sawankgalok, a až v roce 1939 byla přejmenována na Sukothai. Samotný historický park se nachází 12 km od města a pro turisty je otevřen denně od 8,30 do 16,30 hodin. Zříceniny královských paláců, budhistických chrámů, vodních příkopů, rybníků, kanálů a hrází byly zčásti dochovány a zčásti obnoveny ve spolupráci s UNESCO, do jehož dědictví byla tato památka zařazena v r. 1991.
